Livigno 2017

Po nějakém tom plánování a dohadech je sobota 1.7. šestá ranní a my v sestavě já (Koli), Schwara, Kuba Pubal - první auto a Šopy, Kojc a Káma druhý auto, vyjíždíme směr Livigno. Cesta utíká skvěle, pouze na Švýcarských hranicích nás zastavuje celní kontrola, kde jim dva floutci a jeden fotřík v černým BMW přijdou až moc podezřelí. Snaží se najít nejspíš nějaké drogy, ale místo toho nachází v Kubovo batohu další batoh, což je lehce zmate, no nic, jedeme dál! Za chvíli už jsme u tunelu do Livigna a o pár chvil dál na ubytování.

Plní přesvědčení jdeme hned na kolo, ale po pár kilometrech nás dožene déšť, přičemž mi ujde tlak v zadním kole, protože mi nedrží bezdušák na mém obouchaném ráfku. Tak foukám za upřímného nadávání, že na mě nikdo čekat v dešti nebude. Nafouknu, napojujeme se na trail a jedeme zpět na apartmán. Všímáme si Beer Shopu přibližně minutu chůze od našeho ubytování, je nám jasné, že zde bude naše místo! Uklízíme kola, jdeme na nákup kde Schwara kupuje Morgana a sranda může začít. Cestou zpět z obchodu ještě navštěvujeme Beer Shop a dáváme jedno startovní.

Ukázková flow na Carosello a Livigno pod námi.

Je druhý den ráno a volba padá Carosello 3000 a 45km flowtrailů. Venku není dvakrát přívětivé počasí, ale i tak jedeme na lanovku koupit permice a směr kopec. Po výjezdu kabinkou do mezi stanice je 5°C, vyjíždíme ještě výš sedačkovou, kde jsou regulérně 2°C. No jo, není to Kleť. Jsme přibližně ve 2750 m.n.m. Nedá se nic dělat, jedeme dolů, klepeme kosu a já jsem si ani nevzal rukavice, chyba. I tak si užíváme deset kilometrů plných FLOW. Přehodnocujeme plány a vydáváme se na druhý kopec Mottolino, z kterého pak pokračujeme za vlídnějšího počasí hřebenovkou s krásnými výhledy. Poté dáváme trail vedle potoka nebo spíš v potoce (kvůli předchozím deštům) a jedeme zpět na ubytko, kde na nás čeká zbytek Morgana! Samozřejmě nevynecháváme Beer Shop.

Na Carosellu nejsou jen Flowtraily...

Třetí den se říká, že je kritický, a proto volíme pro dnešek bikepark. Tam se nachází různých 13 tratí, propojovaček a jiný srandy včetně skoků a opravdu prudkých pasáží. Třeba trať světového poháru ve sjezdu z roku 2005. Začínáme na klasickým flow trailu, zaskakujeme dvojáky a se Schwarou obhlížíme největší drop, který se nám docela líbí, bohužel poměrně dost fouká tak jedeme dál (později taky padne). Poté padne volba na první černou propojovačku, která je místy kolmá a hlavně úplně promáčená s odkloněnými kořeny a jinými srandami. Já nadávám, Schwara, Kojc a Šopy si libují! Dále sjíždíme bikepark ze všech stran, dáváme burgera, pivo, nějaké jízdy a klasicky směr Beer Shop!

 Klasická červená na Mottolinu je stále skvělá!

Čtvrtý den po mnoha úvahách, hledání všeho možného i nemožného volíme přejezd auty do Švýcarska na doporučení článku Petra Slavíka z trail-busters.cz, kde dáváme naše oblíbené HC-XC. Nějaké ty vejškové metry si vyšlapeme po svých a pak krásný kamenitý vysokohorský trail s mírným klesáním na první polovině výletu. Druhá půlka také začíná stoupáním, ale to je mnohem příjemnější než to předešlé. Sranda ovšem přichází na sjezdu, ve kterém by rozhodně našel zalíbení nejeden trialista! Nějak podrncáváme dolů, odíráme kola o místní kameny až dojíždíme k vlakové zastávce do jedné vesnice. Tady však ještě nekončíme a pokračujeme dál po již značené bikové trase, která je hodně rychlá, hodně rozbitá a užíváme si jí dosytosti! Zpět k autům se poté vracíme vyhlídkovým vlakem, který se motá po úbočí hor až do výšky necelých 2300 metrů nad moře. Vysedáváme o zastávku dřív a dáváme ještě trail k autům a tím završíme náš výlet plný krásných výhledů na Švýcarské straně. A po tom všem jak jinak, Beer Shop!

Čtvrtý den začínáme s Kojcem výšlapem na místní horu Monte Delle Rezze, která se tyčí do výšky 2858 m.n.m. Vycházíme v 6 hodin ráno, kdy ještě všichni spí a nahoře jsme přibližně za hodinu a půl po 6.5 kilometrech a tisíci výškových metrech. Nahoře si užíváme panoramatu, sluníčka a dáváme jedno malé ranní pivo a panáka rumu, který se v místní chatce nacházel. Po přibližně půl hodině to sypeme dolů, nemám úplně ideální obuv, já 5.10 freerider a Kojc impacty, ale i tak se dá docela pohodlně běžet. Poté se vydáváme již s ostatními na Carosello 3000 kde nacházíme super hřeben. Sjíždíme hřeben a pak zase lanovkou nahoru a poté se vydáváme do druhého údolí, kde potkáváme Gaspiho, Keliho aspol. jak tvoří foto a video materiál. Do druhého údolí vede rychlý trail, kde se nachází pár lstivých zatáček, ve kterých rozhodně nechceš chybovat!

Výhled z Montte delle Rezze 2858mnm

Ve čtvrtek je v plánu bikepark, ale po první jízdě zjišťuji, že po včerejším výletě na místní kopec nemůžu chodit natož dřepovat v rockgardnech a Kubu zase bolí po 4 dnech ruce drncání. Takže měníme plány a radši jedeme sjet Carosello, po kterém v poklidu jedeme na apartmán, nakoupit a odpočívat.

Kruháč na Blueberry Line

Pátek je poslední den, kdy můžeme jezdit. Já s Kámou jdeme hned do bikeparku a kluci ještě volí trail kolem potoka, který vede k jezeru. Potom se ještě vydají na Carosello a nakonec se potkáváme v bikeparkové restauraci. Jezdíme do sytosti, dáváme jídlo pivo, poté závěrečný Beer Shop, čímž ukončíme náš výlet. Majitel Beer Shopu je nejspíš ještě teď smutný a myslí na nás, hlavně na Šopyho! Poté jdeme balit věci a pomalu spát. Druhý den vyjíždíme směr Budějovice ve 4 ráno, takže jsme poměrně brzy doma z parádního výletu v Livignu, které všem doporučuji navštívit!

Děkujeme za fantastický fotky Kubovi Pubalovi!

Text: Koli. Foto Kuba Pubal

Kuba na Švýcarském šutru