Traily kolem Punta Ala aneb podzimní Toskánsko.

S příchodem podzimu jsme si ještě chtěli prodloužit cyklistickou sezónu a tak jsme vyrazili do naší oblíbený lokality kolem toskánského Grosseta. Už v minulosti jsme tu byli na silničkách vždycky zjara a pošilhávali jsme na kopce kolem Punta Aly, kde jsou značené bikové traily. Značení si ale nepředstavujte tak jako jste zvyklý od nás ze země mlsounů barevných turistických značek a šipek ala Rychleby. Tady je to jasný všem. Červená je turistická každá a bikový značky jsou, když to dobře jde, tak na začátku na dřevě, nebo fixem na plechu a nebo ne. Pro orientaci doporučuju apku Trail Forks, která ovšem taky není vševědoucí, jak se později ukázalo.

Cesta od nás je poměrně jednoduchá v Rakousku najedete na dálnici a pár desítek kilometrů před Puntou z ní v Itálii sjedete. 1100Km cca 12hodin jízdy není úplně málo a tak je sem třeba jet minimálně na týden. Jsme ubytovaný v parádním apartmánu u městečka Castiglione di Pescia cca tři kolimetry od moře a traily jsou všude kolem nás. Jako první ochutnáváme trasy nad mestečkem Tirli. Dva modrý traily, ke kterým se dostanete po asfaltce, jsou poměrně jednoduchý občas nějaký vetši kameny, ale nic co by vás nějak pozlobilo.

Přehled trailů nejen v okolí Punty naleznete na webu trailforks.com, doporučuju i jako apku do telefonu.

Pasáž po skalce na červeným trailu, nebyla zadarmo.

Den druhý je ve znamení trailů Poggia Rossina, kde si jedeme zelený lehký trail ala Singltrek pod Smrkem z kopce a pak červený trail Rock Oh, který už slušně školí a není tu nouze o kamenný koryta, schody, zavřený točky. Jeko je tu sucho, což bude asi po většinu roku, je to poměrně jetelný i na oči.

Zařízlý korejtko vedoucí terénem občas i přes metr vysoký, jeď kudy chceš....

Třetí den jdem pojezdit traily nad Trail Centrem Punt Ale, který nás úplně nenadchly. Malej kopec prošpikovenej pěšinama, který jsou značený jinak než je najdete na Trail Forks. Jistě je to záměr a tak doporučuju zajet do trail centra, kde by vám snad nějakou mapku podali.

Místní klasika je poměrně úzkej trail vedoucí nízkým lesíkem, hodně zatáček a občas nějaký to kamenný překvápko

Čtvrtý den dáváme oraz. Po ránu si jen zašvihám pár kilometrů na silničce což není med vzhledem k povětrnostním podmínkám, který tu zrovna panujou a pak se jedeme láznit do našich oblíbených venkovních lázní di Petriolo. Tady potkáváme chlapíka se vzhledem Ježíše, kterýho pozorujeme a na konec se z něj vyklube našinec z Krumlova, kterej tu přežívá různě v lesích...

Bohužel další dny jsme už místní traily neprozkoumali a tak jsem si najel aspoň pár kilometrů na silničce, kterou jsem měl s sebou. Zbývající dny jsme se přesunuli do Říma, ale to u je jiný příběh.

 Pár kilometrů jsem tu natočil i na silničce. Silnice s povrchem jako u nás:(, parádní stoupání a sjezdy plný serpentín s minimálním provozem. Za mě okololí Punty na jedna.