Schwara na FloWshoW

Schwara odjel minulý léto na dva týdny do Itálie, jezdit Flowshow. Článek už byl zvěřejněn na dalidě, ale Schwara dodal pár nových fotek a páč je to paráda, tak si to dáme ještě jednou!!

Chceck it..

Když my Jirka Řežábek říkal že by byla možnost zůčastnit se Flowshow v Itálii měl sem z toho trošku smíšený pocity. To víte, ohromný dřevěný stavby, úzký sfinstva, to celý ještě na asfaltovým parkovišti. Šla z toho hrůza. No ale kejv sem na to. Zrovna sem byl na závodech v Strunkovickým Korejtku, když mi Jirka volá, že to vyšlo, a že v úterý jedu. No docela na rychlo... takže jenom vyprat smradlavou bike výbavu, vyměnit éčka, zabalit kolo a tradá vlakem do Práglu na airport.

Přistál sem v Miláně, kde mně vyzved sympaťák menšího vzrůstu Enriko, kterej Flowshow v Itálii zajišťoval. První štace nás čekala v Sarnicu. Malý městečko asi s 10 000 obyvateli leží na břehu krásnýho jezera, který se pyšní největším jezerním ostrovem v Evropě. Z druhý strany město ohraničuje mohutná skalní stěna, za kterou jsou už jen pořádný kopce. Inu radost pohledět:). Tohle městečko vynikalo, jak jsme si brzy všimli, ještě jednou věcí. A to až neskutečnou koncentrací krásnejch holek (opálenejch samozdřejmě). Pro biking tedy ideální podmínky. Ten tu ale zatím moc rozjetý neni, ale myslim že sme během našich šou získali pro tenhle sport nějaký nový duše.

Na místě už byl náklaďák, kterej měl na korbě celej ten dřevenej cirkus. Klucí z Kanady měli den zpoždění, ale na pomoc nám přijel Erik, původní flowrider, kterej na jednej šou v Itálii potkal Kristýnu z Čech a na konec tam oba zůstali. Erik je supr kluk, co umí nadávat česky a ví jak se staví flowshow. Možná ste viděli někde video, kterak dva chlapíci jedou za sebou na flowshow na velkej drop. První skočí a za nim se složí dopad a druhej si dá 5m regulérně na placku. Tak ten druhej byl Erik:).
Něco spolu poděláme a druhej den už přilítaj klucí kanadský. Kyle a Mike. Ten den to dorazíme a dem to zapít. V pátek je slavnostní zahájení sportovního festivalu a mi jedem jenom takoví krátký demíčko bez velkejch věcí. Zahájení probíhá ve velkým stylu. Pochoduje kapela, mažoretky, všude italský vlajky, čestný kolo si dá formule 3000, která to nehorázně tůruje a vytáčí to do těch 16ti tisíc, řev jak bejk. Pak už jenom pořádnej ohňostroj a hymna na konec.

Jezdíme vždy 3x denně, poslední show v 9-10 večer za umělého osvětlení a pak dem pít, spíme málo. Lidi jsou tu s toho úplně vyřízený a fanděj jak pominutý. Trochu zvlášní je že k hecování nejradši používaj slovo „dáj“ který zní uplně stejně jak anglický „die“ čili chcípni! Takže když stoupáte po úzkej lávce do šeti metrů na drop a dav pod váma zborově řve die! die! die! die! tak z toho máte takoví smíšený pocity:).

Jasně nejlepší jsou, ale noční šou. Nejvíc lidí, už taky asi lehce líznutý a fakt fanděj a řvou. Po ježdění nastává asi půl hodinová autogramiáda. Většinou samý opálený šestnáctky. Fakt peklo to sem ještě nezažil. Vzpomínal sem na Čičolíniho, ten by se tam normálně zbláznil. No a takovej úspěch je třeba samozřejmě pořádne zapít :).

V Sarniku sme dali i parádní FR. Celou dobu sme čumeli ze stadionu na skáli, který se tyčili nad městem, až nás tam jednou majitel místního shopu naskládal do offroadu a vyvez nás nahoru. Úplně nádherném singeltrack nás ved po hřebení. Přírodní shody, skalky klopny, technický pasáže a serpentýny a každou chvíli nádherný výhledy na řeku a město. Hmm, libost.

V neděli večer sme to začeli rozebírat a protože nás čekali 3 dni volna v pondělí ráno sme vyrazili vlakem do benátek. No co vám budu povídat, jak kdybych tam jel s ueeeeeem a Drlou, peklo. Jinak benátky sou fakt nádherný, strašně zvlášní město. Jeden den sme to tam prolezali a druhej jeli městskou(lodí) na vedlejší ostrov s pláží, kde sme potkali dívku z MASSACHUSETTS [mesečúsec] (kanadská výslovnost je [mesivtůšits]:)) Nakonec sme nestihli poslední vlak a dali si homelessáckou noc na nádraží do pěti do rána.

Další štace bylo Miláno. Konkrétně obří výstaviště, kde se chystala nejdůležitější italská cyklo výstava. Ze začátku nám moc nepřálo počasí, takže stavba Flowshow byla ještě náročnější než normálně. Park sme oproti Sarniku ještě vylepšili, dali sme všechny dopady do jedný řady, čili šlo všemožně trasférovat, postavili sme dvojitou překlopku a súzkou lajnu dokonce z dvěma zatáčkama.

Už sme to měli celkem vychytaný takže i show byli na lepší úrovni. Kyle dával ve finále Acid Drop, čili naskakoval na kolo z tý 6m lávky do dropu, docela maso. Mike diktoval na uzkej sekci, která fakt nebyla zadarmo a končila asi 3cm prknem na vejšku, no děs. Já jim zas otevřel transfer z velký 6m lávky do Malého 1,8m vysokýho dopadu, celkem trefovačka a šlupka. Nakonec to dal i Mike a dokonce i Kyle na pevňáku, toho ovšem s toho bolelo dva dny za krkem.

Byla to parádní zkušenost, Italové sou supr, ale skoro nikdo nemluví anglicky, Kanaďani chlastaj snad víc než Češi(děs) a Flow show je super zábava, ale taky moře práce, zvlášť když se to staví jen ve třech…